21. Ale lid řekl Jozuovi: Nikoli, vždyť budeme sloužit Hospodinu.
22. Jozue tedy řekl lidu: Jste svědky sami proti sobě, že vy jste si vybrali Hospodina, abyste mu sloužili. Oni řekli: Jsme svědky.
23. Nuže, odstraňte cizí bohy, které máte mezi sebou, a nakloňte své srdce k Hospodinu, Bohu Izraele.
24. A lid Jozuovi řekl: Hospodinu, svému Bohu, budeme sloužit a jeho hlas budeme poslouchat.
25. Jozue v onen den uzavřel s lidem smlouvu a předložil mu v Šekemu ustanovení a právní nařízení.
26. Jozue pak zapsal tato slova do knihy Božího zákona, vzal velký kámen a postavil ho tam pod terebint, který stojí v Hospodinově svatyni.
27. Nato Jozue řekl všemu lidu: Hle, tento kámen bude mezi námi na svědectví, protože on slyšel všechny řeči, které s námi Hospodin mluvil. Bude mezi vámi na svědectví, ať nelžete proti svému Bohu.
28. Potom Jozue lid propustil, každého k jeho dědictví.
29. I stalo se po těchto událostech, že Jozue, syn Núnův, otrok Hospodinův, zemřel ve věku sto deseti let.
30. A pohřbili ho na území jeho dědictví v Timnatserachu, který je v efrajimském pohoří severně od hory Gaaše.
31. Izrael sloužil Hospodinu po všechny Jozuovy dny a po všechny dny starších, kteří Jozua přežili a kteří znali celé Hospodinovo dílo, jež vykonal pro Izrael.
32. Josefovy kosti, které vynesli synové Izraele z Egypta, pohřbili v Šekemu na dílu pole, který koupil Jákob od synů Chamóra, otce Šekemova, za sto kesít, a dostaly se synům Josefovým do dědictví.