3. Jerišský král tedy poslal k Rachabě se slovy: Vyveď ty příchozí, kteří vstoupili do tvého domu, protože přišli, aby proslídili celou zemi.
4. Ta žena však oba muže vzala a skryla je. Řekla: Ti muži ke mně opravdu přišli, ale nevěděla jsem, odkud jsou.
5. Za tmy, když nastal čas zavřít bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte; však je dostihnete.
6. Ona je pak vyvedla na střechu a ukryla je mezi snopky lnu, které měla na střeše rozprostřené.
7. A ti muži je pronásledovali jordánskou cestou k brodům. Potom, jakmile za nimi pronásledovatelé vyšli, zavřeli bránu.
8. Oni ještě ani neulehli, a ona k nim vystoupila na střechu.
9. A řekla těm mužům: Poznala jsem, že vám Hospodin dal zemi, že na nás padla hrůza z vás a že kvůli vám všichni obyvatelé země propadli malomyslnosti.
10. Vždyť jsme slyšeli, jak před vámi Hospodin nechal vyschnout vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a co jste udělali dvěma emorejským králům, kteří sídlili na druhé straně Jordánu, Síchonovi a Ógovi; jak jste je zasvětili zkáze.
11. Když jsme to slyšeli, naše srdce se rozplynulo a nikdo už strachem z vás ani nedýchal, protože Hospodin, váš Bůh, je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi.
12. Nuže, přísahejte mi, prosím, při Hospodinu, že když jsem vám prokázala milosrdenství, prokážete také vy milosrdenství domu mého otce a dáte mi spolehlivé znamení.
13. A necháte žít mého otce i matku, mé bratry i sestry a všechno, co jim patří, a vysvobodíte naše duše od smrti.
14. Nato jí ti muži odpověděli: Nechť naše duše zemře namísto vás. Pokud nevyzradíte tuto naši úmluvu a stane se, že nám Hospodin dá zemi, prokážeme ti milosrdenství a věrnost.