1. Což není na smrtelného člověka na zemi vložena povinnost služby a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?
2. Jako otrok baží po stínu a jako najatý dělník čeká na svou mzdu,
3. tak jsem pro sebe dostal do dědictví měsíce nicoty a noci trápení mi přidělili.
4. Kdybych ulehl, řeknu: Kdy vstanu a kdy se nachýlí večer? Tak se nasytím svým neklidem až do rozednění.
5. Mé tělo obléklo larvy a chumáče prachu, kůže mi popraskala a zhnisala.
6. Mé dny byly rychlejší než tkalcovský člunek a pominuly v beznaději.
7. Pamatuj, že můj život je jen vítr; mé oko neuvidí znovu blaho.
8. Nebude mě sledovat oko toho, který mě vidí; tvé oči budou po mně pátrat, ale já už tu nebudu.
9. Pominul oblak a zmizel; tak ani ten, kdo sestupuje do podsvětí, už nevyjde.
10. Nenavrátí se už domů, jeho domov už jej nezpozoruje.
11. Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše.
12. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž?
13. Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,