9. Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,
10. ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.
11. Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?
12. Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13. Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?
14. Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.
15. Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16. kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.
17. V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18. Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou.
19. Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.