5. Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?
6. Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?
7. Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem.
8. Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.
9. Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,
10. ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.
11. Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?
12. Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?
13. Není snad pro mne pomoc a obezřetnost byla ode mne zahnána?
14. Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.
15. Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16. kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.
17. V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18. Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou.
19. Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.
20. Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.