18. Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou.
19. Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.
20. Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.
21. Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony; když uvidíte něco děsného, bojíte se.
22. Zdalipak jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění
23. a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.
24. Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.
25. Čím jsou hrozné upřímné řeči? Co však kárá vaše kárání?
26. Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?
27. To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte svého bližního.
28. Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na mě, copak vám budu do očí lhát?
29. Přestaňte prosím, ať se nespáchá zvrácenost, přestaňte už, jde tu o mou spravedlnost.