1. Nato Jób odpověděl. Řekl:
2. Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.
3. Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.
4. Vždyť ve mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.
5. Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?
6. Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?
7. Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem.
8. Kéž se tak stane, že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.
9. Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,
10. ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.