14. V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází zoufalství.
15. Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito.
16. Jeho srdce je slité jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen.
17. Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové strach, hrůzou jsou celí bez sebe.
18. Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp.
19. Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo.
20. Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu.
21. Kyj považuje za plevu, vysmívá se mávání srpáčem.
22. Zespodu má ostré hrany, valí se blátem jako smyk.
23. Hlubinu přivádí do varu jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast.