10. Přivážeš snad divokého tura popruhem k brázdě? Zdalipak bude za tebou údolí vláčet?
11. Spolehneš se snad na něho, protože má velkou sílu, a přenecháš mu svou námahu?
12. Uvěříš mu snad, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvé humno?
13. Křídlo pštrosice vesele mává; je to snad čapí peruť s peřím?
14. Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně.
15. Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř.
16. Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy,
17. protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti.
18. Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci.
19. Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji?
20. Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza.
21. V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním.
22. Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem.
23. Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští.
24. S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu.