9. Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku,
10. určil jsem mu svou hranici, umístil jsem závoru a vrata.
11. Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem.
12. Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem,
13. aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni?
14. Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv.
15. Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena.
16. Přišel jsi snad až k pramenům moře a procházel ses po dně hlubiny?
17. Byly ti snad odhaleny brány smrti, uvidíš snad brány nejhlubší tmy?
18. Prozkoumal jsi zemi až do jejích šířek? Pověz, pokud to všechno znáš.
19. Kudy vede ta cesta, na níž sídlí světlo, a temnota, kde má to své místo,
20. že bys je vzal na jejich území, že bys rozpoznal stezky k jejich domu?
21. Věděl jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?
22. Přišel jsi snad ke skladům sněhu? Uvidíš snad sklady krup,
23. které jsem ušetřil pro čas soužení, pro den bitvy a boje?
24. Kudy vede ta cesta, kde se rozděluje světlo, odkud se rozptyluje po východní zemi vítr?
25. Kdo vymezil koryto povodni a cestu pro hromobití,
26. aby seslal déšť na zemi bez lidí, na pustinu, v níž člověka není,
27. aby napojil místo zkázy a zpustošení a dal vzrůst výhonku trávy?