8. Zvěř zalézá do houští a přebývá ve svých doupatech.
9. Vichřice se přižene ze své kobky, chlad od severního větru.
10. Božím dechem vzniká led, vodní plocha se ocitá v sevření.
11. I mračno obtěžká vláhou, jeho světlo rozptýlí oblak.
12. Ty se pak podle jeho úmyslů valí v kruzích, aby na povrchu celé země vykonaly všechno, co jim přikáže.
13. Užije toho ať už jako trestající hole, ať už ku prospěchu své země, ať už na důkaz milosrdenství.
14. Naslouchej tomu, Jóbe, zastav se a zvažuj obdivuhodné Boží skutky.
15. Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku?
16. Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?
17. Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší,
18. můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?
19. Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.
20. Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?
21. Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je.
22. Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.