15. Rozumíš snad tomu, čím je Bůh pověří, když dovolí, aby se zaskvělo světlo jeho oblaku?
16. Rozumíš snad letům oblaku a podivuhodným skutkům toho, jehož poznání je úplné?
17. Ty, jenž máš horká roucha, když se v poledne země utiší,
18. můžeš spolu s ním rozprostřít oblaka pevná jako zrcadlo odlité z kovu?
19. Oznam nám, co mu máme říci? Kvůli zatemněnosti si to nedokážeme srovnat v hlavě.
20. Bude mu snad sděleno, že hodlám promluvit? Copak mu mohl někdo něco říci, když je zmatený?
21. Lidé však ještě nemohli spatřit světlo zářící v oblacích, dokud nepřešel vítr a nepročistil je.
22. Od severu přichází zlatá záře, hrůzu vzbuzující majestát kolem Boha.
23. Všemohoucího, toho jsme nemohli postihnout. Jeho moc je veliká a přitom právo ani plnou spravedlnost nepotlačuje.
24. Proto se ho lidé bojí, nehledí ani na žádného, kdo má moudré srdce.