29. Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého?
30. Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat kletbou o jeho život.
31. Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem?
32. Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka.
33. Jestliže jsem svá přestoupení přikryl jako Adam, takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi,
34. protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.
35. Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam.
36. Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.
37. Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda.
38. Jestliže má půda křičí proti mně a její brázdy pláčou spolu s ní,
39. jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,
40. ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.