10. ať má žena jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí.
11. Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení.
12. Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu.
13. Pohrdnuli právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou,
14. co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím?
15. Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás tentýž nepřipravil v lůně?
16. Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy,
17. jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek --
18. vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky --
19. jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku,
20. jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků,
21. jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu,
22. ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte.
23. Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, nemohl bych snést jeho vznešenost.
24. Pokud bych svou důvěru složil v zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!,
25. jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala,
26. jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc
27. a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a polibek mých úst by poslala má ruka,
28. také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře.
29. Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého?