9. A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku.
10. Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a nemají zábrany plivat mi do tváře.
11. Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.
12. Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky.
13. Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka.
14. Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza.
15. Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása.
16. A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují.
17. Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
18. Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
19. Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
20. Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.
21. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
22. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři.
23. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.
25. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26. Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.