22. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři.
23. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.
25. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26. Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.