17. Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti.
18. Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek.
19. Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu.
20. Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení.
21. Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky.
22. Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat v bouři.
23. Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé.
24. On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc.
25. Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného?
26. Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění.
27. Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení.
28. Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc.
29. Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním.
30. Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti.
31. I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna.