1. A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:
2. Kéž je mi dopřáno žít jako za dávných měsíců, jako za dnů, kdy mě Bůh chránil,
3. když nad mou hlavou nechával svítit svou lampu, šel jsem temnotou za jeho světlem.
4. Tak jako jsem byl ve dnech své sklizně v důvěrném společenství s Bohem nad svým stanem,
5. když ještě se mnou byl Všemohoucí a moji služebníci okolo mě.
6. Když jsem ve smetaně umýval své nohy a proudy oleje na mě vyplavovala skála.
7. Když jsem vycházel branou k městu a své sedadlo si připravoval na náměstí,
8. viděli mě mládenci a vytratili se, kmeti vstali a zůstali stát.
9. Knížata ustala v řečech, na ústa si položila ruku.
10. Vytratily se hlasy předáků jazyk jim přilnul k patru.
11. Vždyť ucho, které mi naslouchalo, nazývalo mě šťastným, oko, které mě vidělo, svědčilo pro mě.
12. Vždyť jsem zachraňoval nuzného, když křičel o pomoc, i sirotka, který neměl pomocníka.