1. Nato Jób odpověděl. Řekl:
2. Bedlivě naslouchejte mému výroku, to ať je útěcha od vás.
3. Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.
4. Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?
5. Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.
6. Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.
7. Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili.
8. S nimi jejich potomstvo, je u nich zajištěné, své potomky mají před očima.
9. Jejich domy mají pokoj, jsou beze strachu, Boží hůl nad nimi není.
10. Jeho býk obskočil, nikoli nadarmo, jeho kráva se otelí a nepotratí.
11. Své malé hochy vypouštějí jako stádo a jejich děti skotačí.
12. Pozvedají hlas podle tamburíny a lyry a radují se za zvuku flétny.
13. Své dny dovrší v blahobytu, v okamžiku se pohrouží do podsvětí.
14. Tu řekli Bohu: Odstup od nás, nemáme zalíbení v poznání tvých cest.
15. Co je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit, a co získáme, když se u něj budeme přimlouvat?
16. Inu, jejich blaho není v jejich moci; kéž by se ode mne vzdálila rada ničemů.
17. Jak často zhasne lampa ničemů a jejich pohroma na ně přijde, on ve svém hněvu rozdělí díly zkázy.