1. Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:
2. Proto mě mé zneklidněné přemítání nutí odpovědět; pro nepokoj, který je ve mně.
3. Vyslechnu ponaučení ke své potupě a odpověď mi dá duch podle mého porozumění.
4. Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk,
5. že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?
6. I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak,
7. zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?
8. Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen.
9. Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje.
10. Jeho synové budou hledat přízeň chudých, jeho ruce musejí vrátit jeho majetek.
11. Svěžesti byly plné jeho kosti, ta ale ulehne do prachu s ním.