7. Můj zrak zeslábl zármutkem, všechny mé údy jsou jako stín.
8. Přímí se nad tím zhrozí, nevinný bude pobouřen nad bezbožným.
9. Spravedlivý se přidrží své cesty, a kdo má čisté ruce, nabude síly.
10. Avšak vy všichni, vraťte se, opět přijďte, nenajdu mezi vámi moudrého.
11. Mé dny pominuly, mé úmysly jsou zpřetrhány, přání mého srdce.
12. Noc budou vydávat za den, světlo v přítomnosti je prý bližší nežli temnota.
13. I kdybych doufal, podsvětí je mým domovem, své lože jsem si ustlal v temnotě,
14. jámě jsem vyhlásil: Jsi můj otec, larvě: Má matko, má sestro.
15. Kde je tedy má naděje? Ano, mou naději, kdo ji zpozoruje?
16. Závory podsvětí klesnou, až se spolu budeme děsit v prachu.