1. Nato Jób odpověděl. Řekl:
2. Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni mizerní utěšitelé.
3. Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš?
4. I já bych mohl mluvit jako vy, kdybyste byli na mém místě, ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou.
5. Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů by byla šetrná.
6. Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechámli toho, v čem se mi ulehčí?
7. Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost.
8. Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně.
9. Jeho hněv propukl a zanevřel na mě, skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči.
10. Otevřeli na mě svá ústa, potupně mě bili do tváře, společně se proti mně hrnou.
11. Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů.
12. Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Postavil si mě za terč.
13. Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem.
14. Bude mě drásat, rána za ranou; vyběhne proti mně jako hrdina.
15. Na kůži jsem si sešil pytlovinu, svůj roh jsem sklonil do prachu.
16. Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma.