17. Mé přestoupení je zapečetěno do váčku, mou zvrácenost jsi zastřel.
18. Avšak padající hora zvětrá a skála se pohne ze svého místa.
19. Voda omlela kameny, její proudy odplaví prach země. Tak i naději člověka jsi zahubil.
20. Navždy ho přemáháš, až odchází; měníš jeho tvář a posíláš jej pryč.
21. Jeho synové budou vážení, ale nedozví se to; budou bezvýznamní, ale nebude jim to známo.
22. Jen nad sebou cítí bolest jeho tělo a jeho duše nad ním truchlí.