11. Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj?
12. Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny.
13. Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať na mě přijde cokoliv.
14. Proč mám nést své maso ve svých zubech a svůj život brát do svých rukou?
15. Jestli mě skolí, budu v něho skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty.
16. I to je mi ke spáse, neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde.
17. Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší.
18. Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu.
19. Kdo to se mnou chce vést při? Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled.
20. Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat:
21. Svou ruku ode mě vzdal a hrůza z tebe ať mě neděsí.
22. Pak volej a já odpovím, anebo budu mluvit já a ty mi odpověz.
23. Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích.
24. Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele?
25. Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu?
26. Vždyť si o mně zapisuješ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí.
27. Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. Do mých stop si vyryješ značky.
28. A on zchřadne jako hniloba; jako roucho rozežrané moly.