14. jeli ve tvé ruce nepravost, vzdal ji od sebe, a nenech ve svých stanech zabydlet zvrácenost --
15. tehdy totiž pozvedneš svou tvář bez potupy, budeš jako odlitý z kovu a nebudeš se bát.
16. Ty totiž zapomeneš na trápení. Budeš na něj vzpomínat jako na vodu, která odtekla.
17. A nastane věk jasnější než poledne; byť by bylo všechno ponuré, bude to jako ráno.
18. Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.
19. Budeš ležet a nikdo tě nebude děsit a mnozí budou hledat tvou přízeň.
20. Zeslábnou oči ničemů, jejich útočiště zaniklo a jejich nadějí je vydechnutí duše.