1. Kdyby mi někdo dal v pustině útulek pro poutníky, opustil bych svůj lid a odešel od nich, protože to jsou všichni cizoložníci, sebranka nevěrníků.
2. Ohýbají svůj jazyk jako luk ke klamu, a ne k věrnosti, převládli v zemi, neboť postupují od zla ke zlu a mě neznají, je Hospodinův výrok.
3. Mějte se každý na pozoru před svým přítelem, nedůvěřujte žádnému bratru, protože všichni bratři podvádějí a všichni přátelé pomlouvají, kudy chodí.
4. Každý podvádí svého přítele, nikdo nemluví pravdu; učí svůj jazyk mluvit klam a jsou unaveni činěním zla.
5. Bydlíš uprostřed podvodu; kvůli podvodu mě odmítli znát, je Hospodinův výrok.
6. Proto takto praví Hospodin zástupů: Hle, já je přečistím a vyzkouším, protože jak jinak bych měl jednat s dcerou svého lidu?
7. Jejich jazyk je jako smrtící šíp, svými ústy podvádějí. Vyslovuje pokoj pro svého přítele, ale ve svém nitru mu strojí léčku.
8. Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?
9. Pláču a běduji nad horami, naříkám nad stepními pastvinami, protože jsou vypáleny, nikdo jimi ani neprochází a není slyšet hlas dobytka. Od nebeského ptactva až po zvěř, všichni uletěli a utekli.