17. Protože hle, posílám mezi vás hady, zmije, na které není zaklínadlo, a pokoušou vás, je Hospodinův výrok.
18. Nevyléčitelný je můj žal, mé srdce je zemdlené.
19. Hle, slyš! Volání dcery mého lidu o pomoc z daleké země: Cožpak Hospodin není na Sijónu? Zdalipak v něm není jeho král? Proč mě zlobili svými modlami, cizími nicotnostmi?
20. Přešla sklizeň, pominulo léto, a my nejsme zachráněni.
21. Jsem zlomen zkázou dcery mého lidu, truchlím, zmocnila se mě hrůza.
22. Což není balzám v Gileádu, cožpak tam není lékař? Proč jen nepřišlo uzdravení dcery mého lidu?
23. Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím zdroj slz, abych plakal ve dne i v noci nad pobitými dcery mého lidu?