11. Napravují zkázu dcery mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není.
12. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení se zapotácejí, praví Hospodin.
13. Přivodím jejich konec, je Hospodinův výrok. Na révě nebudou hrozny, na fíkovníku nebudou žádné fíky, listy zvadnou, a co jsem jim dal, od nich odstoupí.
14. Proč sedíme? Shromážděte se a pojďme do opevněných měst a zahyneme tam, protože Hospodin, náš Bůh, nás vydal záhubě a dal nám pít otrávenou vodu, protože jsme zhřešili proti Hospodinu.
15. Čekáme pokoj, ale dobro nepřichází, čas uzdravení, a hle, jen hrůza.
16. Od Danu je slyšet frkání jeho koní, zvukem ržání jeho hřebců se třese celá země. Přiženou se a zhltnou zemi i všechno, co ji naplňuje; města i jejich obyvatele.
17. Protože hle, posílám mezi vás hady, zmije, na které není zaklínadlo, a pokoušou vás, je Hospodinův výrok.
18. Nevyléčitelný je můj žal, mé srdce je zemdlené.
19. Hle, slyš! Volání dcery mého lidu o pomoc z daleké země: Cožpak Hospodin není na Sijónu? Zdalipak v něm není jeho král? Proč mě zlobili svými modlami, cizími nicotnostmi?
20. Přešla sklizeň, pominulo léto, a my nejsme zachráněni.
21. Jsem zlomen zkázou dcery mého lidu, truchlím, zmocnila se mě hrůza.
22. Což není balzám v Gileádu, cožpak tam není lékař? Proč jen nepřišlo uzdravení dcery mého lidu?