18. Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto, aby pekly koláče královně nebes. Lijí úlitby jiným bohům, aby mě rozzlobili.
19. Cožpak zlobí mě? je Hospodinův výrok. Cožpak nebudou zahanbeni sami před sebou?
20. Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, můj hněv a má zloba se vyleje na toto místo, na lidi i na zvířata, na polní stromy i na plody země. Vzplane a neuhasne.
21. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jen si přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso,
22. protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal.
23. Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choďte jenom po té cestě, kterou vám přikáži, aby se vám vedlo dobře.
24. Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; otočili se ke mně zády, a ne tváří.
25. Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal,
26. avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.
27. Budeš k nim mluvit všechna tato slova, ale nebudou tě poslouchat, budeš k nim volat, ale neodpovědí ti.
28. Řekni jim: Toto je národ, který neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nepřijímal kázeň. Zahynula věrnost, je odříznuta od jejich úst.
29. Ostříhej si vlasy a odhoď je. Pozdvihni nářek na holých návrších, protože Hospodin zavrhl a opustil generaci, která provokovala jeho hněv.
30. Protože synové Judy páchali to, co je zlé v mých očích, je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili,
31. vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.
32. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení, a budou pohřbívat v Tófetu, až už nebude místo.
33. Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil.
34. Způsobím, že z judských měst a z ulic Jeruzaléma zmizí hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, protože se země stane troskami.