3. Hospodine, cožpak tvoje oči nehledí na věrnost? Ranil jsi je, ale necítili bolest, ničil jsi je, ale odmítali přijmout kázeň. Zatvrdili se víc než skála, odmítali se navrátit.
4. Já jsem si myslel: Jsou to jen chudáci; jednali hloupě, protože neznají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha.
5. Zajdu si k vysoko postaveným a promluvím si s nimi, protože oni znají Hospodinovu cestu, nařízení svého Boha. Jenže i tihle zlomili jho, zpřetrhali pouta.
6. Proto je zabije lev z houštiny, zničí je stepní vlk. Před jejich městy číhá leopard; každého z nich, kdo vyjde, roztrhá na kusy, protože jejich přestoupení je mnoho, mnoho je jejich odvrácení.
7. Proč bych ti měl odpustit? Tvoji synové mě opustili a přísahali při těch, kdo nejsou bohy. Nasytil jsem je, ale oni cizoloží a houfují se v nevěstinci.
8. Jsou to vykrmení, bujní hřebci; všichni dychtí po ženě svého bližního.
9. Cožpak je za to nemám navštívit?, je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?
10. Vystupte na jeho vinohrady a ničte, ale nezničte je úplně. Odstraňte jeho výhonky, protože nejsou Hospodinovy.
11. Dům izraelský i dům judský mi totiž byl zcela nevěrný, je Hospodinův výrok.
12. Lhali o Hospodinu a říkali: Kdepak on. Zlo na nás nepřijde, nezažijeme meč ani hlad.
13. Ti proroci jsou jen vítr a Hospodinovo slovo v nich není. Tak se jim stane.