20. Oznamte to v domě Jákobově a zvěstujte to v Judsku:
21. Slyšte to přece, lide bláznivý a bez rozumu! Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší.
22. Cožpak se mě nebudete bát? -- je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí? Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji.
23. Avšak tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli.
24. Neříkají si v srdci: Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává podzimní i jarní déšť ve svůj čas a zachovává nám týdny ustanovené pro sklizeň.
25. Narušily to vaše viny a vaše hříchy před vámi zadržely dobro.
26. Protože se v mém lidu našli ničemové, každý číhá jako přikrčený ptáčník -- nastražili past a lapají lidi.
27. Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu; takto dosáhli vysokého postavení a získali bohatství.
28. Ztloustli a dosáhli blahobytu, překročili i každou hranici zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí, ale těší se z vlastního úspěchu. Chudým právo nezjednají.
29. Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento?
30. V zemi dochází k hrozné a otřesné věci:
31. Proroci prorokují lživě a kněží berou věci do svých rukou, a mému lidu se to tak líbí! Co však budete dělat na konci toho všeho?