1. O synech Amónových. Toto praví Hospodin: Cožpak Izrael nemá syny? Copak nemá dědice? Proč Milkóm vlastní Gáda a jeho lid se usadil v jeho městech?
2. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy nechám zaznít válečný křik proti Rabě synů Amónových. Stane se zcela opuštěnou ruinou a její vesnice budou vypáleny ohněm. Izrael dostane do vlastnictví své vlastníky, praví Hospodin.
3. Naříkej Chešbóne, protože Aj je zničen! Křičte, dcery Raby, přepásejte se pytlovinou, bědujte a bloumejte mezi ohradami, protože Milkóm půjde do vyhnanství, jeho kněží spolu s jeho knížaty.
4. Proč se chlubíš údolími, svým oplývajícím údolím, odpadlá dcero, která doufáš ve své poklady a říkáš: Kdo přijde proti mně?
5. Hle, přivedu na tebe strach z celého tvého okolí, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů. Budete zahnáni každý jinam a nebude, kdo by utečence shromáždil.
6. Potom však změním úděl synů Amónových, je Hospodinův výrok.
7. O Edómu. Toto praví Hospodin zástupů: Cožpak už v Témanu není moudrost? Rozumným zmizela rada? Byla jejich moudrost zmařena?
8. Utečte, obraťte se a usídlete se v hlubinách, obyvatelé Dedánu! Protože na něj přivedu Ezauovu pohromu, čas, kdy ho navštívím.
9. Kdyby na tebe přišli česači hroznů, což nezanechají paběrky? Kdyby přišli zloději v noci, budou ničit, dokud nebudou mít dost.
10. Neboť já jsem obnažil Ezaua, odhalil jsem jeho skrýše, nebude se moci ukrýt. Jeho potomstvo je zničeno, jeho bratři i jeho sousedi -- už není.
11. Zanech svoje sirotky, já je zachovám při životě a ať tvoje vdovy doufají ve mě.
12. Neboť toto praví Hospodin: Hle, ti, kteří pít kalich správně neměli, pít musejí a ty bys měl zůstat bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, ale musíš pít.
13. Vždyť jsem přísahal při sobě, je Hospodinův výrok, že Bosra se stane předmětem hrůzy, potupou, pustinou a kletbou a všechna její města se stanou věčnými troskami.
14. Slyšel jsem zprávu od Hospodina, vyslanec byl poslán mezi národy: Shromážděte se a vytáhněte proti ní, povstaňte k boji.
15. Neboť hle, učiním tě malým mezi národy, opovrženým mezi lidmi.
16. Hrůza, kterou jsi budil, tě podvedla, i domýšlivost tvého srdce, tebe, který bydlíš ve skalních rozsedlinách, tebe, jenž jsi obsadil vrchol kopce. Ačkoliv stavíš své hnízdo vysoko jako orel, svrhnu tě odtamtud, je Hospodinův výrok.
17. Edóm se stane děsivou krajinou; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám.