19. Stůj na cestě a vyhlížej, obyvatelko Aróeru! Vyptávej se muže, který utíká, i ženy, která se snaží uniknout! Zeptej se: Co se stalo?
20. Moáb se stydí, protože je rozdrcen. Naříkejte, křičte! Oznamte v Arnónu, že je Moáb zničen.
21. Soud přišel na Rovinu -- na Cholón, na Jahas i na Méfaat,
22. na Díbón, na Nebó, na Bétdiblatajim,
23. na Kirjatajim, na Bétgamúl, na Bétmeón,
24. na Kerijót, na Bosru i na všechna vzdálená i blízká města moábské země.
25. Moábův roh byl useknut a jeho paže byla zlomena, je Hospodinův výrok.
26. Opijte ho, protože se vyvyšoval na Hospodina. Ať se Moáb válí ve svých zvratcích; i on se stane posměchem.
27. Cožpak se ti nestal Izrael posměchem? Cožpak byl nalezen mezi zloději, že pokaždé, kdy o něm mluvíš, potřásáš hlavou?
28. Opusťte města, usídlete se na skále, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí na okraji ústí rokliny.
29. Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný, o jeho povýšenosti, o jeho pýše, o jeho hrdosti i o domýšlivosti jeho srdce.
30. Já znám jeho nadutost, je Hospodinův výrok, nesprávné jsou prázdné řeči, nesprávně jednali.
31. Proto naříkám nad Moábem, volám o pomoc pro celý Moáb, vzdychám nad muži Kircheresu.
32. Víc než nad Jaezerem pláču nad tebou, révo Sibmy. Tvoje úponky překročily moře, dosáhly až k Jaezeru, na tvé letní ovoce i na tvé vinobraní vpadl ničitel.
33. Vzaty byly radost i jásání z ovocného sadu, z moábské země. Způsobil jsem, že zmizelo víno z lisů, nikdo nebude šlapat víno s jásotem; jásot nebude radostným jásotem.
34. Úpěnlivý křik z Chešbónu zní až do Eleále, až do Jahasu, volají od Sóaru až do Chóronajimu a Eglatšelišiji, protože i vody nimrímské budou zpustošené.
35. Způsobím, je Hospodinův výrok, že z Moába zmizí ti, kdo vystupují na návrší a pálí oběti svým bohům.
36. Proto mé srdce vzlyká nad Moábem jako flétna, mé srdce vzlyká jako flétna nad muži Kircheresu, protože úspory, které získal, přišly vniveč.
37. Vždyť každá hlava je lysá, každý vous je ostříhán, na všech rukách jsou zářezy a kolem beder pytlovina.