16. Moábova pohroma přijde brzy; jeho zlo velmi pospíchá.
17. Naříkej nad ním celé jeho okolí, všichni, kdo znáte jeho jméno! Říkejte: Jak to, že je zlomeno mocné žezlo, nádherná berla?
18. Sestup ze slávy a usaď se ve vyprahlém kraji, obyvatelko, díbónská dcero, protože ničitel Moába vytáhl proti tobě a zničil tvoje pevnosti.
19. Stůj na cestě a vyhlížej, obyvatelko Aróeru! Vyptávej se muže, který utíká, i ženy, která se snaží uniknout! Zeptej se: Co se stalo?
20. Moáb se stydí, protože je rozdrcen. Naříkejte, křičte! Oznamte v Arnónu, že je Moáb zničen.
21. Soud přišel na Rovinu -- na Cholón, na Jahas i na Méfaat,
22. na Díbón, na Nebó, na Bétdiblatajim,
23. na Kirjatajim, na Bétgamúl, na Bétmeón,
24. na Kerijót, na Bosru i na všechna vzdálená i blízká města moábské země.
25. Moábův roh byl useknut a jeho paže byla zlomena, je Hospodinův výrok.
26. Opijte ho, protože se vyvyšoval na Hospodina. Ať se Moáb válí ve svých zvratcích; i on se stane posměchem.
27. Cožpak se ti nestal Izrael posměchem? Cožpak byl nalezen mezi zloději, že pokaždé, kdy o něm mluvíš, potřásáš hlavou?
28. Opusťte města, usídlete se na skále, obyvatelé Moábu! Buďte jako holubice, která hnízdí na okraji ústí rokliny.
29. Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný, o jeho povýšenosti, o jeho pýše, o jeho hrdosti i o domýšlivosti jeho srdce.
30. Já znám jeho nadutost, je Hospodinův výrok, nesprávné jsou prázdné řeči, nesprávně jednali.
31. Proto naříkám nad Moábem, volám o pomoc pro celý Moáb, vzdychám nad muži Kircheresu.