10. Proklet je ten, kdo činí Hospodinovu práci nedbale! Proklet je ten, kdo zadržuje svůj meč od krve.
11. Od svého mládí byl Moáb bezstarostný, byl usazen jako víno na svém kalu, nebyl přeléván z nádoby do nádoby, ani nešel do vyhnanství; proto mu zůstala jeho chuť a jeho vůně se nezměnila.
12. Proto hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy mu pošlu ty, kteří stáčejí víno, a ti jej stočí, jeho nádoby vyprázdní a jeho džbány roztříští.
13. Moáb se bude stydět za Kemóše, tak jako se dům izraelský styděl za Bétel, svou naději.
14. Jak to, že říkáte: Jsme hrdinové, udatní bojovníci?
15. Moáb je zničen, muži vystoupili do jeho měst, nejlepší z jeho mládenců sestoupili na porážku, je výrok krále, jehož jméno je Hospodin.
16. Moábova pohroma přijde brzy; jeho zlo velmi pospíchá.
17. Naříkej nad ním celé jeho okolí, všichni, kdo znáte jeho jméno! Říkejte: Jak to, že je zlomeno mocné žezlo, nádherná berla?
18. Sestup ze slávy a usaď se ve vyprahlém kraji, obyvatelko, díbónská dcero, protože ničitel Moába vytáhl proti tobě a zničil tvoje pevnosti.
19. Stůj na cestě a vyhlížej, obyvatelko Aróeru! Vyptávej se muže, který utíká, i ženy, která se snaží uniknout! Zeptej se: Co se stalo?
20. Moáb se stydí, protože je rozdrcen. Naříkejte, křičte! Oznamte v Arnónu, že je Moáb zničen.
21. Soud přišel na Rovinu -- na Cholón, na Jahas i na Méfaat,
22. na Díbón, na Nebó, na Bétdiblatajim,