2. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Viděli jste všechno zlo, které jsem přivedl na Jeruzalém a na všechna judská města. Hle, jsou z nich dnes trosky a nikdo v nich nebydlí
3. kvůli jejich zlu, které páchali, aby mě rozzlobili, když chodili obětovat a sloužit jiným bohům, které neznali oni, ani vy, ani vaši otcové.
4. Posílal jsem vám všechny své otroky proroky, stále znovu jsem je posílal se slovy: Nečiňte tuto odpornou věc, kterou nenávidím.
5. Ale neposlouchali a nenakláněli ucho, aby se odvrátili od svého zla a neobětovali jiným bohům.
6. Moje zloba a můj hněv se rozlily a vzplály v judských městech a v jeruzalémských ulicích. Staly se troskami a zcela opuštěnými místy, jak je tomu dnes.
7. A nyní toto praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Proč pácháte tak velké zlo svým duším, aby vám byl vyhlazen muž i žena, dítě i kojenec zprostřed Judy a nezůstal vám ostatek?
8. Abyste mě rozzlobili dílem svých rukou, obětujete jiným bohům v egyptské zemi, kam jste přišli pobývat jako cizinci? Abyste byli vyhlazeni? Abyste se stali kletbou a potupou mezi všemi národy země?
9. Cožpak jste zapomněli na zlé skutky svých otců, zlé skutky judských králů, zlé skutky jejich žen, na své vlastní zlé skutky i zlé skutky svých žen, které páchali v judské zemi a na ulicích Jeruzaléma?
10. Dodnes se nepokořili, nebáli a nežili podle mého zákona a podle mých ustanovení, která jsem předložil vám a vašim otcům.
11. Proto takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, jsem rozhodnut uvést na vás zlo a vyhladit celého Judu.
12. Vezmu ostatek Judy, ty, kteří se rozhodli jít do egyptské země pobývat tam jako cizinci. V egyptské zemi všichni zahynou, padnou mečem a hladem. Zahynou od nejmenšího do největšího, zemřou mečem a hladem. Stanou se prokletím, předmětem hrůzy, kletbou a potupou.
13. Tak jako jsem navštívil Jeruzalém, navštívím ty, kteří bydlí v egyptské zemi, mečem, hladem a morem.
14. Neunikne ani nepřežije nikdo z ostatku Judy, z těch, kteří přijdou pobývat do egyptské země jako cizinci; nenavrátí se do judské země, kam se jejich duše touží vrátit bydlet; ale nevrátí se, jen pár utečenců.
15. Nato všichni muži, kteří věděli, že jejich ženy obětovaly jiným bohům a všechny ženy, které stály ve velkém shromáždění a všechen lid, který bydlel v egyptské zemi, v Patrósu, Jeremjášovi odpověděli slovy:
16. Co se týče slova, které jsi k nám mluvil v Hospodinově jménu, nebudeme tě poslouchat,
17. nýbrž jistě splníme všechno, co vyšlo z našich úst; budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby tak, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma. Nasytili jsme se chlebem, bylo nám dobře a zlo jsme neviděli.
18. Ale od té doby, co jsme přestali obětovat královně nebes a lít jí úlitby, jsme měli nedostatek ve všem a hynuli jsme mečem a hladem.
19. A když jsme obětovaly královně nebes a lily jí úlitby, cožpak jsme jí pekly koláče, abychom ji zobrazily, a lily jí úlitby bez vědomí svých mužů?
20. Jeremjáš všemu lidu, mužům, ženám a všemu lidu, který mu toto odpovídal, řekl:
21. Cožpak si Hospodin nepamatoval oběti, které jste pálili v judských městech a na ulicích Jeruzaléma vy, vaši otcové, vaši králové, vaše knížata a lid země, a nepřišlo mu to na mysl?