14. Neunikne ani nepřežije nikdo z ostatku Judy, z těch, kteří přijdou pobývat do egyptské země jako cizinci; nenavrátí se do judské země, kam se jejich duše touží vrátit bydlet; ale nevrátí se, jen pár utečenců.
15. Nato všichni muži, kteří věděli, že jejich ženy obětovaly jiným bohům a všechny ženy, které stály ve velkém shromáždění a všechen lid, který bydlel v egyptské zemi, v Patrósu, Jeremjášovi odpověděli slovy:
16. Co se týče slova, které jsi k nám mluvil v Hospodinově jménu, nebudeme tě poslouchat,
17. nýbrž jistě splníme všechno, co vyšlo z našich úst; budeme obětovat královně nebes a lít jí úlitby tak, jak jsme to dělávali my i naši otcové, naši králové a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma. Nasytili jsme se chlebem, bylo nám dobře a zlo jsme neviděli.
18. Ale od té doby, co jsme přestali obětovat královně nebes a lít jí úlitby, jsme měli nedostatek ve všem a hynuli jsme mečem a hladem.
19. A když jsme obětovaly královně nebes a lily jí úlitby, cožpak jsme jí pekly koláče, abychom ji zobrazily, a lily jí úlitby bez vědomí svých mužů?
20. Jeremjáš všemu lidu, mužům, ženám a všemu lidu, který mu toto odpovídal, řekl:
21. Cožpak si Hospodin nepamatoval oběti, které jste pálili v judských městech a na ulicích Jeruzaléma vy, vaši otcové, vaši králové, vaše knížata a lid země, a nepřišlo mu to na mysl?
22. Hospodin už nemohl snést vaše zvrácené činy a ohavnosti, které jste páchali. Proto se vaše země stala troskami, hroznou pustinou, kletbou, bez obyvatel, jak je tomu dnes.
23. Protože jste pálili oběti, protože jste hřešili proti Hospodinu a neposlouchali jste Hospodina, nežili jste podle jeho zákona, jeho ustanovení a jeho varování, proto vás postihlo toto zlo, jak je tomu dnes.