18. Tvé jednání a tvoje činy ti to způsobily; to je tvé zlo, jak je to trpké a zachvátilo to i tvé srdce.
19. Nitro, mé nitro! Svíjím se bolestí. Srdce mám sevřené, srdce mi buší! Nebudu mlčet, protože jsi slyšela, má duše, zvuk beraního rohu a válečný křik.
20. Hlásí se zkáza za zkázou, protože je ničena celá země; náhle jsou zničeny mé stany, v okamžiku mé celty.
21. Dokdy budu vidět korouhev a slyšet zvuk beraního rohu?
22. Vždyť můj lid je jako hlupák, neznají mě. Jsou to synové bláznů a ničemu nerozumějí. Moudrost mají pro páchání zla, ale jak konat dobro, to nevědí.
23. Pohleděl jsem na zemi, a hle, byla pustá a prázdná, a k nebesům, ale jejich světlo nebylo.
24. Pohleděl jsem na hory, a hle, třásly se, i všechny kopce se otřásaly.
25. Pohleděl jsem, a hle, nebyl žádný člověk a všechno nebeské ptactvo uletělo.
26. Pohleděl jsem, a hle, ovocný sad se stal pustinou a všechna jeho města byla zbořena před Hospodinem, před jeho planoucím hněvem.
27. Neboť toto praví Hospodin: Celá země bude zpustošena, ale nezničím ji úplně.
28. Proto bude země truchlit a nebesa se svrchu zachmuří, neboť jsem vyslovil, co zamýšlím, a nebudu toho litovat, neodvrátím se od toho.
29. Před zvukem jezdce a lukostřelce utíká celé město, jdou do houštin a vystupují do skal, všechna města jsou opuštěná a nikdo v nich nebydlí.
30. A ty, zpustošená, co to děláš, že se oblékáš do karmínu, že se zdobíš zlatou ozdobou, že si líčidlem zvýrazňuješ oči? Nadarmo se krášlíš! Milenci tebou pohrdají. Usilují o tvůj život.
31. Neboť jsem slyšel jakoby křik ženy svíjející se bolestí, jakoby úzkostné sténání prvorodičky, křik dcery sijónské, která lapá po dechu, vztahuje dlaně a volá: Běda mi, protože má duše umdlela kvůli vrahům.