1. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2. Jdi a volej k Jeruzalému: Toto praví Hospodin: Pamatuji na tebe, na oddanost tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, kdy jsi za mnou chodila pustinou, zemí neosetou.
3. Izrael je svatý Hospodinu, prvotina jeho úrody -- všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok.
4. Slyšte Hospodinovo slovo, dome Jákobův a všechny čeledi domu izraelského:
5. Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili? Chodili za nicotností a nicotností se stali.
6. Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země, ten, který nás vodil pustinou, zpustlou zemí plnou jam, vyprahlou zemí nejhlubší tmy, zemí, jíž nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí?
7. Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dědictví jste učinili ohavností.
8. Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají. Pastýři se proti mně vzbouřili. Proroci prorokovali skrze Baala a šli za tím, co jim neprospěje.
9. Proto s vámi ještě povedu při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů.
10. Vždyť projděte ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového.
11. Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji slávu za to, co mu neprospěje.
12. Zhrozte se nad tím, nebesa, zděste se, strňte, je Hospodinův výrok.
13. Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.
14. Je snad Izrael otrokem? Nebo snad doma zrozeným otrokem? Proč se stal kořistí?
15. Řvou nad ním mladí lvi, pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou, jeho města jsou vypálena a bez obyvatel.
16. Také synové Memfidy a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy.