11. Teď tedy řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já proti vám tvořím zlo a vymýšlím proti vám plán. Odvraťte se každý od své zlé cesty a dejte do pořádku své cesty a své činy.
12. Říkají však: Není naděje, protože budeme žít podle svých plánů a každý bude jednat podle svého umíněného a zlého srdce.
13. Proto takto praví Hospodin: Ptejte se mezi národy! Slyšel někdo něco takového? Něco velmi otřesného spáchala panna izraelská!
14. Cožpak sníh Libanonu opustí skalní útesy Sirjónu či vyschne horská, chladná a bystrá voda?
15. Ale můj lid na mě zapomněl. Nadarmo pálí oběti. Klopýtli na svých cestách, věčných stezkách, aby šli pěšinami, nepřipravenou cestou,
16. aby učinili svou zemi předmětem hrůzy a věčného úžasu; každý, kdo jí bude procházet, se zhrozí a bude potřásat hlavou.
17. Rozptýlím je před nepřítelem jako východní vítr; v den jejich pohromy jim dám vidět záda, a ne tvář.