1. Hospodinovo slovo, které se stalo k Jeremjášovi ohledně velkého sucha:
2. Juda truchlí a jeho brány se zhroutily; v chmurách leží na zemi a křik Jeruzaléma stoupá.
3. Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu.
4. Kvůli rozpraskané zemi -- protože v zemi není déšť -- se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu.
5. Také laň na poli rodí a opouští svá mláďata, protože není tráva.
6. Divoké oslice postávají na návrších, lapají po dechu jako šakali, jejich zrak slábne, protože není zeleň.
7. Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, Hospodine, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
8. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování?
9. Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, Hospodine, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás!
10. Toto praví Hospodin o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a své nohy nekrotili, proto si je Hospodin neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy.
11. Pak mi Hospodin řekl: Nemodli se za tento lid, za jeho dobro.
12. Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi mečem a hladem a morem.
13. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj.