1. Slova Jeremjáše, syna Chilkijášova, z kněží, kteří byli v Anatótu v zemi Benjamín,
2. ke kterému se stalo Hospodinovo slovo ve dnech judského krále Jóšijáše, syna Amónova, ve třináctém roce jeho kralování
3. a stávalo se ve dnech judského krále Jójakíma, syna Jóšijášova, až do konce jedenáctého roku vlády judského krále Sidkijáše, syna Jóšijášova, až do vystěhování Jeruzaléma v pátém měsíci toho roku.
4. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
5. Dříve, nežli jsem tě utvořil v nitru, znal jsem tě a dříve, nežli jsi vyšel z lůna matky, posvětil jsem tě a dal jsem tě za proroka národům.
6. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, podívej, neumím mluvit, vždyť jsem jen mládenec.
7. Hospodin mi řekl: Neříkej, jsem jen mládenec, ale ke všem, ke kterým tě pošlu, jdi a vše, co ti přikáži, mluv.
8. Neboj se jich, protože já jsem s tebou, abych tě vysvobodil, je Hospodinův výrok.
9. Pak Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Hospodin mi řekl: Hle, dal jsem svoje slova do tvých úst.
10. Pohleď, dnes tě ustanovuji nad národy a nad královstvími, abys vyvracel a ničil, hubil a bořil, abys budoval a sázel.
11. Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Co vidíš, Jeremjáši? Řekl jsem: Vidím prut mandlovníku.
12. Hospodin mi řekl: Dobře jsi viděl, protože bdím nad svým slovem, abych ho uskutečnil.