1. Potěšte, potěšte můj lid, říká váš Bůh.
2. Promlouvejte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, že se naplnila jeho povinná služba, že je zaplaceno za jeho viny; vždyť přijal z Hospodinovy ruky dvojnásobně za všechny své hříchy.
3. Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha!
4. Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání.
5. A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré tělo; protože Hospodinova ústa promluvila.
6. Hlas říká: Volej! I zeptal se: Co mám volat? Veškeré tělo je jako tráva a všechna jeho oddanost jako polní květ.
7. Tráva usychá, květ vadne, když na něj zavane Hospodinův dech. Jistě, lid je jen tráva.
8. Tráva usychá, květ vadne, ale slovo našeho Boha obstojí navěky.
9. Vystup si na vysokou horu, Sijóne, nositeli dobré zprávy, pozvedni mocně hlas, Jeruzaléme, nositeli dobré zprávy. Pozvedni hlas, neboj se, řekni judským městům: Hle, váš Bůh!
10. Hle, Panovník Hospodin přichází s mocí a jeho paže pro něj vládne. Hle, jeho mzda s ním a jeho odměna před ním.
11. Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu.
12. Kdo svou dlaní odměřil vody a nebesa pídí vyměřil a do třetinky nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce?
13. Kdo vystrojil Hospodinova ducha, kdo byl jeho rádce a poučil ho?
14. S kým se radil, aby mu dal porozumět a vyučil ho cestě práva, naučil ho poznání a dal mu poznat cestu rozumnosti?