23. Koho jsi hanobil a komu jsi utrhal? Proti komu jsi pozvedl hlas? Vysoko jsi pozdvihl oči proti Svatému Izraele.
24. Skrze své otroky jsi hanobil Panovníka a řekl sis: S množstvím svých vozů jsem vytáhl na výšiny hor, do nejvzdálenějších částí Libanonu; pokácel jsem jeho vysoké cedry, jeho nejlepší cypřiše; vstoupil jsem do jeho nejzazší výše, do jeho úrodné lesní zahrady.
25. Já jsem vykopal studny a pil jsem vodu, chodidly svých nohou jsem vysušil všechny egyptské řeky.
26. Cožpak jsi neslyšel, že jsem to již dávno připravil, před dávnými časy jsem to vytvořil? Nyní to naplňuji: Nastalo pustošení, opevněná města se hroutí v hromady kamení.
27. Jejich obyvatelé byli bezmocní, vyděšeni a zahanbeni, byli jako polní zeleň a zelené býlí, jako tráva na střechách a pole sežehnuté východním větrem.
28. Tvé bydlení, tvé vycházení i vcházení znám, také tvé běsnění proti mně.
29. Protože tvé běsnění proti mně a tvá sebejistota vystoupila do mých uší, vložím ti kruh do nosu a uzdu do tvých pysků a odvedu tě zpět cestou, kterou jsi přišel.
30. A toto ti bude znamením: Tento rok se bude jíst to, co vyroste samo, v druhém roce to, co z toho ještě vyroste, a ve třetím roce zasévejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich ovoce.
31. A ostatek -- ti z domu judského, kteří vyváznou -- se opět hluboko zakoření a ponese ovoce vzhůru,
32. neboť z Jeruzaléma vyjde ostatek a z hory Sijón ti, kteří vyváznou: Horlivost Hospodina zástupů to učiní.