1. Běda tobě, ničiteli, který jsi nebyl ničen, zrádce, s kterým nejednali zrádně. Jakmile dokonáš ničení, budeš sám zničen, jakmile dovršíš zradu, budou zrádně jednat s tebou.
2. Hospodine, buď nám milostiv, na tebe očekáváme. Buď jejich silou každé ráno i naší záchranou v čase soužení!
3. Před zvukem hřmotu se lidé rozprchnou, když se pozvedneš, národy se rozptýlí.
4. Vaše kořist bude sebrána, jako by ji sebraly kobylky chasíl; zaútočí na ni, jako když vpadne hejno kobylek.
5. Hospodin je vyvýšený, vždyť přebývá vysoko; naplní Sijón právem a spravedlností.
6. Bude jistotou tvých časů, bohatstvím záchrany, moudrosti a poznání; bázeň před Hospodinem je jeho pokladem.
7. Hle, Aríelci úpěnlivě volají na ulici, poslové pokoje hořce pláčou.
8. Silnice jsou zpustošené, zmizeli cestující; zrušil smlouvu, zavrhl města, člověka si neváží.
9. Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí.
10. Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu!
11. Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň.
12. Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní.
13. Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost.
14. Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?
15. Ten, kdo chodí v spravedlnosti a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo.
16. Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne.
17. Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i rozlehlou zemi.
18. Tvé srdce bude přemítat o dřívější hrůze: Kde je ten, kdo počítá? Kde je ten, kdo váží? Kde je ten, kdo počítá věže?
19. Neuvidíš už lid lítý, lid nesrozumitelné řeči, které se nedá rozumět, a žvatlavého, nesrozumitelného jazyka.