14. Mrtví neožijí, nebožtíci nevstanou; protože jsi je navštívil a vyhladil, ba zničil jsi každou památku na ně.
15. Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ a oslavil ses, daleko jsi vzdálil všechny hranice země.
16. Hospodine, v tísni tě hledali, šeptali naučenou modlitbu kvůli tvému káznění.
17. Jako těhotná, když se přibližuje ku porodu, se svíjí a křičí v bolestech, takoví jsme byli před tebou, Hospodine.
18. Otěhotněli jsme, svíjeli jsme se bolestí a jako bychom porodili vítr; nezpůsobíme záchranu zemi, ani se nezrodí obyvatelé světa.
19. Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky.
20. Jdi, lide můj, vejdi do svých pokojů a zavři za sebou dveře; ukryj se na malou chvíli, dokud nepřejde rozhořčení.
21. Neboť hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby navštívil obyvatele země za jejich vinu. Země odhalí svou prolitou krev a nebude již zakrývat své zavražděné.