8. Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru, které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře.
9. Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl.
10. A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady -- na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím.
11. Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kircheresem.
12. I stane se, když se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší, že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže.
13. To je slovo, které Hospodin k Moábovi promluvil již tenkrát.
14. Ale teď Hospodin řekl: V průběhu tří let, jako jsou léta najatého dělníka, zlehčím slávu Moába s celým jeho velkým davem a ostatek bude velmi skrovný, bezvýznamný.