2. Vystoupil do chrámu, do Díbónu na svá návrší, aby plakal. Nad Nebó a nad Médebou bude Moáb naříkat; na každé hlavě lysina, každá brada je ostříhaná.
3. Na jeho ulicích se přepásali pytlovinou; na střechách a na náměstích všechno naříká, rozplývá se v pláči.
4. Křičí Chešbón i Eleále, až do Jahasu je slyšet jejich hlas; proto ozbrojenci Moábu křičí, jeho duše se v něm chvěje.
5. Mé srdce naříká nad Moábem; jeho uprchlíci jsou až po Sóar a Eglatšelišiji. Po luchítském svahu vystupují s pláčem; na cestě do Chóronajimu propukají v úpěnlivý křik nad zkázou.
6. Vždyť vody nimrímské jsou zpustošené; vždyť uschla tráva, zašlo rostlinstvo, není zeleň.
7. Proto přebytek, který získali a uložili, odnášejí přes Topolový potok.
8. Vždyť celým moábským územím proběhl úpěnlivý křik; jeho nářek došel až do Eglajimu, jeho nářek došel až do Beerélímu.
9. Vždyť vody Dímónu jsou plné krve a připravím pro Dímón další rány: Lva na Moábce, kteří vyváznou, i na ostatek v zemi.