1. Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení, a těm, kdo předpisují trápení,
2. aby převraceli právní nárok chudých a uchvacovali právo nuzných mého lidu, aby se vdovy staly jejich kořistí a aby oloupili sirotky.
3. Co uděláte v den navštívení a ve zkáze, jež přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc a kde zanecháte svou slávu?
4. Nezbyde než se sehnout jako zajatci nebo padnout jako zabití. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.
5. Běda Asýrii, metle mého hněvu. Hůl, jež je v jejích rukou, je mé rozhořčení.
6. Pošlu ji do národa bezbožného a přikáži jí, aby lid, proti němuž plane má zuřivost, zcela vyplenila a vyloupila, aby ho určila k pošlapání jako hlínu na ulicích.
7. Ale ona si to tak nepředstavuje a její srdce to tak nezamýšlí, protože v jejím srdci je úmysl vyhladit a vytnout nemálo národů.
8. Vždyť si říká: Což nejsou moji velitelé zároveň králi?
9. Což není Kalné jako Karkemíš? Zdalipak není Chamát jako Arpád? Zdalipak není Samaří jako Damašek?
10. Tak jako má ruka dopadla na království nicotnosti -- a jejich modly byly nad jeruzalémské i nad samařské --