9. Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně.
10. I stalo se v době páření ovcí, že jsem pozvedl oči a ve snu jsem viděl, že berani, kteří skákali na ovce, byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.
11. Pak mi Boží anděl ve snu řekl: Jákobe! Odpověděl jsem: Tady jsem.
12. On pokračoval: Nuže pozvedni oči a viz: Všichni berani, kteří skákají na ovce, jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában provádí.
13. Já jsem Bůh z Bételu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země.
14. Ráchel a Lea mu odpověděly: Máme snad ještě dědičný podíl v domě svého otce?
15. Cožpak nás nepovažuje za cizinky? Vždyť nás prodal a peníze dočista utratil!
16. Ano, všechno bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Nyní tedy udělej všechno, co ti Bůh řekl.
17. Nato Jákob vstal, posadil své děti a ženy na velbloudy
18. a sehnal všechen svůj dobytek a všechen svůj majetek, jejž nabyl, dobytek a zboží, které nabyl v Paddanaramu, aby šel ke svému otci Izákovi do kenaanské země.
19. Když Lában odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla domácí bůžky, které patřily jejímu otci.
20. A Jákob oklamal Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká.
21. Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku a vydal se směrem ke gileádskému pohoří.
22. Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.
23. Tedy vzal s sebou své příbuzné, po sedm dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.
24. K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.
25. Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými tábořil v gileádském pohoří.
26. Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce?